Během dovolené na Zanzibaru, kterou tam trávila se svým přítelem, se zamilovala do Masaje a zůstala s ním v kontaktu i následující půlrok, než se tam znovu vrátila. Její příběh tak trochu připomíná Bílou Masajku, ale naštěstí má zatím dobrý konec. Mluvíme o Barboře Formanové (33), Češce žijící v tanzanské buši.

Zpočátku Barbora o Bílé Masajce nevěděla vůbec nic. Teprve až na radu jedněch turistů se podívala na film a poté si koupila knihu. „Na tehdejší dobu byla dost odvážná. Teď už nás „Bílých Masajek“ je hodně. Na rozdíl od té původní máme telefony a další vymoženosti a můžeme komunikovat,“ říká Barbora. „S mým Masajem to přišlo najednou. Prostě se to stalo,“ usmívá se a je přesvědčená, že ze strany jejího partnera v tom nebyl žádný kalkul, aby si k sobě připoutal „bohatou“ bělošku. Navíc se jednalo o jeho první sezonu na Zanzibaru a v navazování takových vztahů nebyl vůbec zběhlý. A ani ona se nevypravila do Afriky s podobným úmyslem. Právě naopak. „Já jsem byla spíše ta, která odsuzovala cizinky, co létaly do Afriky za místními muži. No a vidíte.“

Barbora se na Zanzibar ještě několikrát vrátila. V roce 2015 se tam odstěhovala natrvalo a vzala si svého partnera při skromném obřadu na pláži. Rodina z jejího rozhodnutí odstěhovat se na Zanzibar nadšená nebyla. „Když však rodiče viděli, že ani po nějaké době mě to nepřešlo, začali to akceptovat.“ Barbora byla dokonce jednou s manželem na Vánoce v České republice. Přestože se mu tady líbilo, žít by v Čechách nechtěl. A ani ona ne.

Když se jí na Zanzibaru nepodařilo najít práci, odstěhovala se s manželem do tanzanského Dar el Salamu, kde získala zaměstnání v jednom hotelu. Kvůli problémům s italskými majiteli tam pracovala jenom krátce. „Řekněme, že přišli o nervy při práci s Afričany a potom se chovali špatně i k ostatním. Ten stres už se nedal vydržet,“ vysvětluje Barbora, proč po třech měsících odešla. „Další práci už se mi sehnat nepodařilo, protože jsem přišla do Tanzanie v době, kdy se měnil prezident. Ten udělal takové restrikce pro práci cizinců, že bylo téměř nemožné práci získat. A pokud náhodou ano, stálo to minimálně 3 000 dolarů a ještě se muselo prokázat, že práci nemůže dělat místní,“ říká.

„Poté jednu moji kamarádku napadlo, že bychom si s mužem mohli založit business s africkými látkami,“ vypráví Barbora. „On je vybíral, nakupoval a odesílal do Čech a já jsem řešila další administrativu.“ Nádherné tanzanské látky je možné zakoupit v českém eshopu.

Společně často navštěvovali partnerovu rodinu v tanzanské buši. „Přijala mě krásně, Masajové jsou velmi vstřícní.“ Barbora a její muž si s každou další návštěvou uvědomovali, že jim život ve městě vlastně nevyhovuje. Nakonec se rozhodli odstěhovat do buše nedaleko vesnice Mnkonde, která ani není na mapě. Okolo domku, který Barbořin muž nechal postavit, je jen příroda a v okruhu pěti minut čtyři masajské bomy. „V domku máme tři pokoje a velký obývák. Koupelna a kuchyň ještě nejsou hotové a budou v samostatných domcích. Letos snad budeme mít zavedenou i elektřinu,“ popisuje své bydlení Barbora. Prozatím má jeden solární panel, který využívá na nabíjejí telefonu a na svícení, a vaří na plynovém vařiči. Neláme si s tím však hlavu.

Protože Barbora bydlí v buši, zajímalo mě, jestli se tam vyskytují nějaká nebezpečná zvířata. „Lvi kolem nejsou, jen menší hyeny, ale ty na lidi neútočí. Spíš na hospodářská zvířata. Výjimečně se v okolí objeví i slon. Pavouků i hmyzu je tu spousta. I malých škorpiónů. Pár jedovatých hadů jsem tady taky už viděla, ale naštěstí je umí i mladší kluci rychle zneškodnit klackem.“

Barbora se o zdraví své rodiny nebojí. „V buši funguje vesnický doktor, který v případě potřeby dojede na motorce. Už nám několikrát pomohl vyléčit malárii. A do nemocnice v Handeni je to odtud hodinu.“ Úroveň výše zmiňované nemocnice Barbora nezná, protože zatím naštěstí nemusela využít jejích služeb. Ona, ani její rodina pojištění nejsou. „Tady na venkově to stejně moc nefunguje, platí se prostě hotově. A občas to bohužel nefunguje ani ve městě,“ dodává.

Její dcerka bude mít na jaře tři roky a mluví už svahilsky, masajsky i česky. Nedá mi to se nezeptat, co bude, až začne dospívat. Narážím na skutečnost, že Masajové považují za samozřejmost ženskou obřízku, přestože její provádění je v Tanzanii zakázané. „Můj muž respektuje, že pocházím z jiné kultury, a že naše dcera obřezaná nebude. Souhlasí s tím i jeho rodina. Oni respektují mě a já respektuji je a do jejich zvyků jim nemluvím. Pokud jim to vyhovuje, je to jejich věc. Impuls ke změně by měl vzejít od nich, ne od kohokoliv jiného. Osobně si myslím, že to budou dělat ještě hodně dlouho.“

Život v tanzanské buši je pro ni naplněný od rána do večera. Volný čas v podstatě nemá. „Buď jsem s malou a u toho obstarávám domácnost, nebo pracuji na farmě, případně řeším obchody online.“ Skromný život a pomalý životní rytmus jí zcela vyhovuje. „Za náš život jsem šťastná, i když to znamená menší finanční příjem, než kdybych byla v ČR. Potřebuji žít svobodně a tady v Africe je té svobody víc. Cítím, že tady jsem prostě doma.“

Protože je spíše introvertní povahy, nevadí ji, že si nemá až tak s kým popovídat. Přílišná společnost by jí naopak vadila. „Většina Masajů je negramotných a dá se s nimi debatovat jenom o základních věcech. A nikdo jako já, běloška z Evropy, tady v okolí nežije.“

A jestli ji láká cestování po Tanzanii? „Zatím jsem neměla moc prostoru tuto krásnou zemi procestovat, ale chtěla bych. Byla jsem v národních parcích Ngorongoro, Tarangire, Mikumi a Ruaha, a pak na horách Usambara a Uluguru. Ale je tady toho ještě hodně k vidění.“

Výše použité fotografie jsou z archivu Barbory Formanové.

Barboře moc děkuji za rozhovor a přeji jí v životě v Africe hodně štěstí. A pokud byste si chtěli nechat ušít šaty nebo něco jiného z africké látky, podívejte se na její eshop. K šatům budou dobře ladit i africké sponky do vlasů, gumičky nebo čelenky z africké látky kitenge, africké náramky, náhrdelníky nebo náušnice.