Pro obyvatele západní Keni patří takzvaní noční běžci mezi největší mýty, ale na rozdíl od jiných mýtů noční běžci skutečně existují. Jsou tito lidé nemocní? Nebo jsou posedlí démony?
Noční běžci
Keňani považují noční běžce za zlé lidi, protože běhají nazí ve tmě a působí zmatek v jinak klidných venkovských oblastech. Noční běžci pobíhají v blízkosti místa, kde žijí a odváží se ven až po tom, co všichni spí. Běhají velmi rychle a hlučně. Nahota jim usnadňuje běh. Také se tolik nepotí a lidé je nemohou identifikovat kvůli specifickému pachu. Aby působili děsivěji, nosí někdy podivné doplňky nebo potrhané oblečení. Jejich cílem je dráždit, vyděsit ostatní lidi a pobavit se na jejich úkor. Mlátí do jejich dveří nebo oken domků kovovými předměty, házejí oblázky na střechy, vykonávají svou velkou potřebu na jejich prahu a otírají své fekálie o dveře. Lezou po střechách domů, kopou do dveří nebo rachotí okny, houpou se na kmenech stromů nebo na větvích, škvírami ve střeše nebo ve stěnách hází do okolních domů špínu, předvádí divné tance a akrobacii, či ze sebe vydávají zvuky podobající se divokým zvířatům. Někdy dokonce běží s plápolající pochodní v ruce nebo se zářícím palivovým dřevem. Mohou i polykat a plivat oheň.
.jpg)
.jpg)
Identitu noční běžců však nikdo nezná, protože během dne se chovají zcela normálně. Noční běh nevede k ublížení na zdraví nebo k usmrcení oběti, nicméně představení nočních běžců mohou být tak děsivá, že oběť zůstane několik dní v šoku. Nebezpečí může nastat v případě, že se za noční běžce maskují čarodějnice nebo čarodějové, kteří chtějí ublížit lidem prostřednictvím černé magie.
Pokud noční běžce někdo chytí a odhalí jejich identitu, omlouvají se za své chování a snaží se ho uplatit dárky, aby je neprozradil. Lidé, které komunita podezírá z nočního běhu, jsou lynčováni. V případě, že se jim podaří uniknout, musí opustit rodný kraj a žít v izolaci od své rodiny a přátel.
Příčiny nočního běhu
Nikdo neví, čím je noční běh způsobován, ale všeobecně se ví, že se jedná o velmi silné nutkání. Někteří lidé věří, že noční běžci toto chování zdědili po svých předcích, a že je předáváno z generace na generaci. Někdo si zase myslí, že jsou to bezmocní lidé, kteří jsou ovládáni mystickými silami, například duchem nočního běhu, který je nutí běžet, dokud neucítí úlevu. Pokud bydlí někde, kde se v okolí nedá běhat, musí skákat nahoru na nábytek a z nábytku dolů, aby si ulevili. Noční běžci mohou mít prý i různé nadpřirozené schopnosti. Říká se, že dokáží zkrotit divoká zvířata jako hrochy nebo krokodýly či pronásledovat leopardy. Kouzla však používají pro vlastní potřebu a ne s cílem ublížit ostatním.
Nevysvětlitelné nutkání
Sam Otieno, jeden z odhalených nočních běžců říká, že nutkání nočního běhu zdědil po svém zesnulém otci. „Po jeho smrti jsem uvnitř domu našel malou plechovku se třemi kameny a zeminou. Jakmile jsem plechovku překročil, objevilo se u mě nutkání začít v noci běhat. Dokud cestou někoho nevystraším, nemohu se vrátit zpátky domů,“ říká Sam, který je nočním běžcem už devět let.
Běhat v noci s ním začala i jeho žena Grace. „To nutkání se obvykle objeví ve večerních hodinách. Když neběžím, necítím se dobře,“ svěřuje se.
Sam a jeho rodina museli opustit vesnici, v níž žili, protože jim místní lidé vyhrožovali, že je zapálí v jejich vlastním domě. Grace se rozhodla navštěvovat tradičního léčitele, který už prý několik nočních běžců vyléčil. Naopak její muž Sam si myslí, že se z toho vyléčit nedá.
Šok z nočního běžce
Vesnici Nyamataro v Kisii v západní Keni terorizoval už nějakou dobu noční běžec. Děsil v noci lidi, budil je ze spaní házením oblázků na střechy, ničil úrodu a nechával své výkaly rozetřené na dveřích různých domků. Vesničané z toho byli už vyčerpaní.
Jednoho z místních - Okariho unavilo časté stírání rozmazaných fekálií z jeho dveří, a tak se rozhodl konat. Na dveře upevnil několik ostrých čepelí obalených v pepři a šel spát. V noci ho probudil pronikavý výkřik. Vyskočil z postele a běžel ke dveřím. Na prahu našel nočního běžce, jak se svíjí v bolestech. Když pohlédl postavě do tváře, byl v šoku. Spatřil totiž farářovu manželku. Mezitím se tam shromáždili sousedé a požadovali její smrt.
„Byli to moji rodiče, kteří mě naučili tomuto zvyku. Nedokážu s tím přestat,“ žadonila žena o milost, o níž posléze prosil i šokovaný farář. Nakonec byla jeho žena ušetřena lynčování, ale místní ji vyhnali z vesnice, aby se vrátila do země svých rodičů.
Závěrem
Noční běh je záhadná činnost, které mnoho lidí nerozumí. Je stigmatizována, protože ji obklopuje tajemno a temnota. Názory místních lidí ohledně skutečnosti, zda lze ducha nočního běhu vymítat, se velmi různí.
Použité zdroje:
Vlastní průzkum
Tom Kwania: Stigmatisation of Indigenous Knowledge: The Case of Night-running in Western Kenya
https://www.standardmedia.co.ke/studies/article/2000037438/villagers-bust-pastors-night-runner-wife
;https://africanslumjournal.com/night-runners-a-real-african-phenomena/