Letos v červenci jsme se v rámci naší dovolené v Keni vypravili na africké safari do Národního parku Aberdare. Vybrala jsem ho nejen kvůli krásné přírodě, úchvatné flóře a deštnému pralesu, ale i kvůli menší navštěvovanosti a rozumné vzdálenosti od Nairobi. Bonusem navíc byla divoká zvířata.
Africká zima
V Keni panovala africká zima a počasí plánovanému safari právě nepřálo. Když jsme po třech hodinách cesty z Nairobi dojeli ke vstupní bráně označené nápisem Národní park Aberdare, připomínalo nám to spíš listopad. Bylo chladno, pršelo a na zmáčené zemi leželo nažloutlé listí. Aspoň budou vidět i nějaká zvířata, prolétlo mi hlavou. Když je zima a zataženo, nebudou se muset schovávat před horkem a sluncem. Ještě chvíli jsme tam stáli, než k nám do auta nastoupila rangerka se zbraní, pětadvacetiletá Lisa. Čekalo nás totiž několik pěších úseků divokou přírodou, v níž se člověk nesmí kvůli nebezpečným zvířatům pohybovat bez ozbrojeného doprovodu. Nakonec jsme byli celkem rádi, že jsme se rozhodli jen pro několik krátkých pěších tras namísto výstupu na tamní nejvyšší horu, z níž bychom pravděpodobně kvůli nízko visícím mrakům vůbec nic neviděli.
Tři zastávky u jednoho buvola
Prvním zvířetem, které jsme asi po půlhodině jízdy zelenou buší Aberdare spatřili, byl buvol. Klidně se pásl u cesty a vůbec si nás nevšímal. Řidič zastavil, abychom si ho mohli vyfotit. Když buvol udělal pár kroků zpět, couvalo i naše auto. Napadlo mě, že se průvodce zřejmě obává, že jiné zvíře už neuvidíme, tak chce, abychom si ho pořádně užili. Naštěstí to nebyla pravda, protože o chvíli později jsme spatřili pralesní prase s celou rodinkou. To ovšem nepózovalo stejně jako buvol, ale schovalo se před námi do křoví.
Konečně slon
„Simama, zastav,“ houkl náš průvodce na řidiče. „Je tam slon.“ Opravdu, kus od nás v klidu pojídal trávu pralesní slon. „Dojel byste k němu trochu blíž?“ požádala jsem řidiče, ale rangerka rázně zavrtěla hlavou. „To nejde, mohl by být agresivní. Zvířata žijící v pralese nejsou na rozdíl od zvířat na savaně zvyklá na dodávky s turisty a mohl by na nás zaútočit,“ dodala vzápětí a zdálo se mi, že ani současná vzdálenost od slona jí příliš nevyhovuje, a že už by nejraději pokračovala dál v cestě.
Ztracený svět
Národní park Aberdare se mi velmi líbil, protože na rozdíl od jiných safari v Keni tam nebyla ani noha a člověk tu měl opravdu pocit divoké přírody. Místy dokonce víc, než by sám chtěl. Když jsem pozorovala okolní přírodu, tak si připadala, jako bych se najednou ocitla uprostřed Jurského parku. Uprostřed ztraceného světa. Stromy roztodivných tvarů i velikostí, nádherná mlžná údolí i od deště rozbahněná cesta, kterou se nám nedařilo vyjet. Už jsme se viděli, jak jdeme zpátky pěšky. Projeli jsme kolem antilopy a několikrát jsme spatřili cosi malého, co nám připomínalo kuře. „This is bush chicken, to je pralesní kuře,“ smál se náš průvodce. Ostatní členové mé skupiny z tohoto parku zas tak nadšení nebyli, protože čekali hlavně zvířata. Já naopak jezdím do národních parků kvůli přírodě, takže jsem byla nadšená. Krásnější krajinu jsem v Keni za dvacet let cest ještě neviděla. Hledáte-li zajímavá místa v Keni, tak mohu tento národní park rozhodně doporučit.
Procházka k vodopádům
Přesně třikrát jsme zastavili a pěšky se vydali k vodopádům. Rangerka šla první a my jsme tiše našlapovali za ní. První dva vodopády – Chania a Magura jsme spatřili v celé jejich kráse. Třetí vodopády – Karuru se utápěly v mlze a okolní krajina působila přímo mysticky. „Pssst,“ okřikla mě rangerka, když jsem začala mluvit a ukázala na zem na čerstvé sloní stopy a trus. Vypadala nervózně, ale já jsem to nebrala nijak vážně. Pár pěších túr keňskou přírodou už jsem měla za sebou a pokaždé to dopadlo dobře. Kolikrát jsme s sebou neměli ani nikoho se zbraní. Šli jsme tiše jako myšky a sloni se neobjevili.
Mlha všude kolem nás
„Teď už míříme k výjezdu z parku, abychom se do setmění stihli vrátit do Nairobi,“ informoval mě náš průvodce, protože jsem jako jediná z naší skupiny mluvila anglicky. „Simama, tafadhali, zastavte prosím,“ požádala jsem svahilsky řidiče, protože jsem právě zahlédla nedaleko cesty slona, který se nerušeně krmil listím. Řidič zastavil a rangerka opět znervózněla. Tento slon byl daleko blíž než ten, ke kterému se dopoledne nechtěla ani přiblížit. „Udělejte si fotku a jedeme dál. Nechci riskovat,“ řekla rangerka a řidič k našemu zklamání po chvíli nastartoval a pokračoval dál. Konečně jsme uviděli nějaké zvíře a nemohli jsme si ho ani pořádně prohlédnout. Na cestě se objevovalo čím dál více sloního trusu a větve kolem cesty byly polámané. Kolem nás se snášela mlha a byla čím dál neprostupnější. Řidič jel velmi pomalu, protože viditelnost stále klesala. Vtom dupnul na brzdu a prudce zastavil. „Elephant, there is elephant on the way, na cestě je slon.“ A nejenom jeden. Bylo jich tam mnoho. Dokonce i spousta slůňat. „To může být stádo se sto slony,“ vyhrkla rangerka. Nejprve jsme z toho byli nadšení. Kdy se nám ještě poštěstí vidět stádo sto slonů. Jenomže… Řidič začal troubit, aby sloni uhnuli z cesty a my jsme mohli pokračovat. Bohužel troubení mělo naprosto opačný účinek. Sloni si nás začali všímat. „Pojedeme jinou cestou,“ rozhodla rangerka a řidič začal couvat. „Slon, tam je také slon,“ vykřikl náš průvodce, který monitoroval situaci za autem. Vypadalo to, že nám zatarasili cestu z obou stran. A tak jsme krokem popojížděli opět dopředu a doufali jsme, že velké stádo mezitím opustilo cestu. „Slon, stop!“ vykřikla jedna z mých spolucestujících a řidič na poslední chvíli zastavil. Mlha natolik zhoustla, že tam slon nebyl téměř vidět. Zhoustla i atmosféra v našem autě a jeden po druhém jsme se začali postupně bát. Viditelnost byla téměř nulová a navíc jsme věděli, že se brzy setmí.
Dvě hodiny hrůzy
Zatímco rangerka telefonovala se svým nadřízeným, řidič zběsile troubil na slony na cestě. Vtom se samec stojící uprostřed cesty rozešel směrem k nám. V ten moment mě polil studený pot. Před očima se mi objevila videa z internetu, kde si slon pohrává s džípem jako s lehounkou plechovkou. Uvědomila jsem si, že tady právě skončila veškerá legrace a vzpomněla jsem si na všechna varování o agresivních pralesních slonech, kterými nás rangerka celou cestu zásobovala. Patrně vůbec nepřeháněla. Slon pokračoval proti nám. Začali jsme couvat. Metr po metru. Slona to zřejmě odradilo a zastavil se. Jenomže zanedlouho jsme se zastavili i my, protože za námi stál další slon. Rangerka telefonovala svahilsky s vedením a z tónu jejího hlasu bylo znát, že je dost vyplašená. Podle všeho jí radilo, abychom troubili a ona se mu snažila vysvětlit, že to mělo naprosto opačný efekt. Vystřelit, ani do vzduchu, jí však zatím nedovolili. Nikdo z nás nemluvil, ale všichni jsme úpěnlivě sledovali situaci kolem auta. Vlivem mlhy se mohlo stát, že se dostaneme ke slonům příliš blízko. Všichni jsme se báli. Dvě hodiny jsme popojížděli tam a zpátky a téměř u toho ani nedýchali.
Šílená jízda
„Možná už tam nejsou,“ hlesla najednou rangerka s drobnou nadějí v hlase. Vzala si pušku, hlaveň vystrčila z okna, připravila si prst na spoušť a pobídla řidiče, ať na to šlápne. Když jsme viděli, jak se řidič řítí mlhou, v níž ještě před chvílí stáli sloni, bylo nám z toho úzko. Kdyby tam nějaký byl ještě teď, řidič by nestihl zastavit. Rangerka se to patrně snažila projet co nejrychleji, abychom se dostali pryč z jejich obležení. Uf. Exponované místo, kde předtím postávalo sloní stádo, bylo konečně za námi. Dál jsme se řítili po hrbolaté cestě a úpěnlivě jsme sledovali jakýkoliv náznak potenciální přítomnosti slonů. Hořce jsem si vzpomněla na to, jak jsme si během dopoledne posteskli, že vidíme jenom sloní trus. Teď jsme viděli víc slonů, než bychom chtěli. Když jsme spatřili vjezdovou bránu do parku, velmi se nám ulevilo. To nejhorší jsme měli konečně za sebou. Kdybychom jenom tušili…
Líbil se vám tento příběh? Chystáte se do Keni? Tak si přečtěte tak trochu netypického průvodce, kterým je kniha Můj africký příběh. A zajímají-li vás praktické věci, tak cena tohoto jednodenního safari v Keni na 1 osobu byla 175 USD (v červenci 2024) - při počtu 4 osob v autě. V ceně byla cesta z Nairobi a zpátky, vstup do národního parku, poplatek za rangerku, safari v národním parku. Už po několikáté jsme využili služeb agentury Bushtroop Tours and Safaris a byli jsme velmi spokojeni.