Venku panovalo nesnesitelné dusno a oblohu zahalovaly tmavé mraky visící nízko nad obzorem. Palmové listy se ani nepohnuly a z přilehlého pralesa se ozýval řev paviánů. Bouře byla nebezpečně blízko.

V hliněném domku s rákosovou střechou nacházejícím se pod posvátným fíkovníkem mugumo sedělo na zemi na kozích kůžích několik mužů z kmene Kikujů v tradičních oblecích a přítmí zahalovalo jejich obličeje. V kikujštině se tiše pomodlili směrem k majestátní hoře Mount Kenya, protože od pradávna věřili, že tam sídlí jejich bůh Ngai.

Po chvíli se ozval tlumený šepot: "Mladí Kikujové se stávají ztracenou generací, nevidí před sebou směr, kterým by se měli ubírat. Bloudí v labyrintu marnosti plném cigaret, alkoholu, drog a bezohledného sexuálního chování. My zajistíme, aby měli pevné vedení. Ochráníme je před nechutným vlivem západního světa. Změníme tedy taktiku a budeme se soustředit na mládež s ukončenou základní školou."

"Náš nejvyšší, odpusť mi mou otázku," ozval se z protějšího rohu hluboký mužský hlas. "Mám zvolit metodu přesvědčování, nebo nějaké tvrdší postupy?"
Stařec přimhouřil oči a řekl: "Dobře, že se ptáš. Máš svolení použít jakékoliv prostředky."

Slum Mathare, Nairobi, Keňa

Oranžovorudé paprsky zapadajícího slunce klouzaly po vlnitých plechových střechách jedné z největších chudinských čtvrtí v keňském hlavním městě a propůjčovaly jim zlatavý třpyt. Ve vzduchu byl cítit přicházející déšť. V jedné z chatrčí bydlel Lucas Maathai se svou matkou Christine. Ta právě připravovala v koutku na ohni k večeři kukuřičnou kaši ugali se zeleninou sukuma wiki a Lucas seděl v křesle, popíjel černý čaj s mlékem a třtinovým cukrem a potichu si pobrukoval nejnovější hit svého oblíbeného zpěváka Rasa Luigiho.

Vtom se rozletěly dveře a do místnosti vtrhli tři mladíci s dredy na hlavách. Jeden z nich držel v ruce mačetu a druhý pistoli. Ženy skrčené v koutě si nevšímali a zbraněmi mířili na Lucase.

Hrůzou upustil hrnek na zem. Střepy se rozlétly po chatrči a čaj udělal na několika místech hnědé cákance. Lucas na chlápky zíral s vytřeštěnýma očima. Neodvažoval se ani nadechnout. Útroby mu sevřela zlá předtucha.

Nejmohutnější dredař s brýlemi a bradkou ho popadl za límec trika, srazil ho k zemi a sykl: "Buď se staneš členem Mungiki, nebo ti usekneme hlavu."

Cítil zběsilé bušení svého srdce a propocené oblečení se mu lepilo na tělo.

Tlustý dredař vytáhl z batohu kanystr plný krve a flakon s jakýmsi olejem a hrozivě zahučel: "Touhle směsí ti natřeme ksicht a staneš se jedním z nás. Pokud pak porušíš pravidla, chcípneš."

Nic dalšího neslyšel, protože omdlel.

***

Nora Kubíková, oblečená ve volných hnědých kalhotách a béžovém tričku, se společně se svým keňským kontaktem Johnem Nyawangou proplétala bočními blátivými uličkami chudinské čtvrti Mathare, kde dělala reportáž pro soukromou zpravodajskou televizi N1 o centru pro HIV pozitivní ženy. Slunce se pomalu klonilo k obzoru a slum se halil do štiplavého zápachu kouře valícího se z hořící hromady odpadků.

Když přešli přes vrzající zelený železný mostek a zamířili mezi další plechové chatrče, zaslechli za sebou dusot kroků, jako kdyby za nimi utíkalo stádo buvolů.

"Rychle!" zatáhl John Noru do úzké štěrbiny mezi dvěma chýšemi, kde se přikrčil a dal si prst před ústa na znamení, že se nemá na nic vyptávat.

Právě jste si přečetli ukázku z nového románu z afrického prostředí Bouře nad savanou.