Fotograf, cestovatel a pořadatel festivalu KOLEM SVĚTA Karel Wolf navštívil mnoho zemí na všech kontinentech. Posledních deset let cestuje převážně se svou rodinou, s níž se letošní rok vypravil do Tanzanie a na Zanzibar. A dnes si s ním můžete přečíst rozhovor, jaké to je cestovat do Afriky s dvěma malými dětmi. Třeba vás bude inspirovat.
Cestoval bys do Tanzanie a na Zanzibar, i kdyby nebyl covid? Kdyby se dalo jet bez problémů i do jiných zemí?
Na Zanzibaru jsem byl poprvé již před asi 15 lety, ale jako student jsem si ostrov tolik neužil, jako když jsem tam byl letos s rodinkou a dvěma dětmi. Kombinovali jsme výlety do nitra ostrova s výlety na moře a na malinkaté písčité ostrůvky kolem Zanzibaru. Samotná Tanzanie na africké pevnině je nádherný kus země s obrovskou koncentrací zvěře a s perfektně zorganizovanými průvodci a národními parky.
Na tuto cestu jsi vzal i svou rodinu. Jak se ti tam cestovalo s dětmi? Byla to jejich první cesta do Afriky?
Do Afriky jsme jako rodinka s dětmi cestovali poprvé, a tak jsme měli mírné obavy, jak to bude fungovat. Ale ihned první dny jsme pochopili, že na všechny obavy můžeme rychle zapomenout. Od prvních setkání s lidmi v restauracích, hotelech, s průvodci a dalšími lidmi jsme pochopili, že Tanzánci milují děti a možná ještě o to víc, když jsou z Evropy. Naše děti byly milovány a nejvřelejší byl náš průvodce na safari Chedi z Arushi, který si s našimi dětmi neustále hrál a miloval je jako vlastní. Byl to skvělý pocit z místního přátelství.
Jaký byl tvůj nejdobrodružnější zážitek během této cesty?
S dětmi a rodinkou je třeba mít dobrodružství trochu pod kontrolou, takže zážitky v podobě nocování v korunách stromů, jako jsem zažil před 10 lety v Laosu, to nebyly. Ale třeba neskutečná průtrž mračen, silná bouřka, jeden blesk za druhým ... vše v noci ... a do toho řvaní místních hrochů v bažinách, to byl pro naše dcerky neskutečně silný zážitek, že si to pamatují až do dnes. Je to silné, když se k vám děti tulí strachem a vy jste jejich jediní ochránci.
Další akce byla, když jsme vyrazili s rodinkou na malé loďce daleko na oceán až za korálový atol. V nekonečných hlubinách jsme pozorovali krásné delfíny, se kterými jsme si i trochu zaplavali. Ale při návratu zpět jsme se vraceli opět přes korálový zlom, kde se najednou vytvořily dvoumetrové vlny. Náš mladý kapitán však nevěnoval dostatek pozornosti velkým vlnám, a tak se naše loďka náhle přetočila rovnoběžně s vlnami a málem se převrhla. Já jsem se lekl, že utopím batoh plný fototechniky ... a manželka se bála, že se utopí naše dvě děti. Rodičovská klasika.
O kterém místě v Tanzanii bys řekl, že bylo "TOP"?
Asi bych vybral dvě TOP místa, které by měl každý, kdo vyrazí do Tanzanie, navštívit. Na Zanzibaru bych určitě vyrazil na některé „sandbanks", tedy písčiny. Pro nás byla nejkrásnější písčina poblíž ostrůvku Pungume, kam se dostanete loďkou z Kizimkazi a nebo z Fumby. Cesta trvá hodinku a nebo dvě v závislosti na tom, jak rychlou loďkou jedete. Už jenom ta skutečnost, že sandbank není jednoduše dostupný, znamená, že tam vyráží denně jen pár lodiček. Některé písčiny, které jsou blízko Zanzibar City, jsou totiž obsypané ukřičenými turisty, kteří tam vyráží s agenturami ... a romantika je rychle pryč (např. Nakupenda). Na písčině Punguma jsme si užili i místní barbecue, kde jsme dostali grilované langusty, sépie a chobotničky. Tak trochu romantika nejvyššího kalibru.
A při cestě zpět jsme se zastavili na jiném místě, kde se metr pod vodní hladinou vyskytovaly desítky barevných hvězdic. Nejen děti, ale i nás dospělé udivilo jak obrovské množství hvězdic, tak i množství malých chapadýlek, pomocí kterých se hvězdice po mořském dně pohybují.
Druhé TOP místo v Tanzanii je národní park Serengeti, které vyčnívá nad ostatní. Pozorování deseti tisícových stád zeber a pakoňů na nekonečné prérii Serengeti se nedá zapomenout. V nízkých travinách se neschovají ani zebry, ani pakoně, ale ani lvi a jiné dravé šelmy. A proto se zebry a pakoně zdržují na těchto prériích v době, kdy se rodí mláďata. Vysoká zvířata se pohybují po prérii, křižují oficiální cesty a naše auto se několikrát muselo zastavit na pár minut, než se desítky zeber rozestoupily na strany. Oči máte navrch hlavy, sledujete život kolem sebe, točíte se kolem dokola. Je to silný zážitek.
Děkuji Karlu Wolfovi za rozhovor a přeji mu mnoho dalších cestovatelských zážitků.