Ležím na lůžku ve státní nemocnici v Homa Bay. V západní Keni. Umřu. Já určitě umřu, běží mi hlavou. Pomalu se loučím se životem. Mám horečku. Po čele mi stéká ledový pot. Tělo se mi třese. Neovládám ho. Nedokážu přimět břicho, aby se přestalo samo zvedat. Necítím ruce. Ani rty. Zkouším něco říct. Jenomže místo pečlivě připravené věty ze mě vycházejí jen slova. Slova, která však nedávají smysl. Můj africký kamarád se na mě vyděšeně dívá. Mám strach. Takhle moc jsem se ještě nikdy nebála. Břišní tyfus… malárie… zápal plic, slyším během pětačtyřiceti minut tři diagnózy. Jedna horší než druhá. Jak se to jenom stalo? Brala jsem antimalarika a měla všechno povinné i doporučené očkování.

„Kupte to na trhu,“ říká lékař mému kamarádovi a dává mu papírek s názvem léku.

Cítím, že jsem blízko smrti. Je mi tak špatně, že už nemám věci ve svých rukou. Je mi úplně jedno, co mi dají. Jenomže to by nemělo.

Ten večer mám pocit, že už nemůže být hůř. Lékař mi injekčně aplikuje lék z trhu a já usínám. Po nějaké době mě probudí ohromný hluk. Co to je? letí mi hlavou. Mám pocit, jako by vedle mě startovalo letadlo. Co to tak hlučí? Vůbec tomu nerozumím. Teprve po chvíli mi dochází, že jsem to já. Tedy mé srdce. Buší neuvěřitelně rychle. Údery nabírají na síle. Není tu nikdo, kdo by mi pomohl.

Bohužel se nejedná o vymyšlený příběh, ale o mou stále velmi traumatickou vzpomínku na třetí pobyt v Keni. Vzpomínku na setkání s falešným lékem.

Tehdy jsem však stejně jako mnoho jiných lidí neměla žádné povědomí o existenci falešných léků. Léků, které se do Afriky dováží z Číny. Tento problém se však netýká jenom afrických zemí, ale v podstatě všech rozvojových zemí.

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace je v Africe třicet až šedesát procent léků falešných. Proč? Na černém kontinentu je nedostatečná kontrola výroby, dovozu a distribuce léků. Chybí zákony a z nich pramenící postihy za tuto činnost. Chybí osvěta mezi běžnou populací. Falešným lékům napomáhají i úředníci a policie.

Co jsou falešné léky

Jedná se o léky, které místo účinné látky obsahují mouku nebo cukr. V některých lécích je možné najít trochu účinné látky, aby prošly základními testy. Jenomže takové léky potom při užívání způsobují resistenci a pravý lék už nezabere. V horším případě obsahují jed na krysy, nemrznoucí kapalinu, leštidlo na parkety, rtuť a jiné těžké kovy či chemikálie. Bez podrobné analýzy není možné poznat, zda je lék falešný nebo ne. Padělky jsou velmi zdařilé.

Proč léky obsahují takové látky? Protože jejich výroba je tak levnější. Potřebujete, aby byl lék modrý? Prostě použijete inkoust. Potřebujete, aby se leskl? Dáte do něj leštidlo na parkety. Někdy se léky vyrábějí v naprosto primitivních podmínkách například v míchačkách na cement. Jeden den se tam dělá jed na krysy, druhý den antimalarika. Tak to do nich prostě spadne. Pokud byste to chtěli vidět na vlastní oči, podívejte se na video publikované Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

Tehdy v Homa Bay jsem vůbec netušila, že mi byl do těla vpraven falešný lék. Měla jsem štěstí v neštěstí a jenom o vlásek jsem unikla smrti. Až o mnoho let později, když jsem si před psaním knihy Smrtící byznys dělala rozsáhlý průzkum o této problematice, jsem zjistila, že lék byl pravděpodobně falešný. Nejen že mi nepomohl, ale způsobil mi ještě další zdravotní komplikace.

Nyní už létám do Keni s velmi dobře vybavenou lékárničkou a musím říct, že bych si hodně rozmýšlela spolknutí nějakého místního léku. Tam totiž, stejně jako v dalších rozvojových zemích, nemáte jistotu nikde. Nejedná se totiž jen o léky z trhu, falešný lék můžete dostat i v registrovaných lékárnách nebo v nemocnicích. Ptáte se proč? Kvůli všudypřítomné korupci a chudobě, které společně usnadňují distribuci falešných léků.

A co vy? Jezdíte do zahraničí s vybavenou lékárničkou, nebo se v případě problémů spoléháte na místní léky?